Viděl jsem ďábla (Akmareul boattda; 2010)
Asijská kuchyně nám uvařila papáníčko, které nemáme každý den. Na podnose ze strachu se bude servírovat pěkně na krvavo udělané maso polívané urputnou omáčkou z lásky a pomsty.
Jihokorejský režisér Ji-un Kim, který má na kontě už slušnou řádku kvalitních filmů, po zábavném easternu Hodný, zlý a divný zabrouzdal do temnější oblasti Jižní Koree. Do oblasti kde žijí sérioví vrazi, kanibalové a mstitelé utržení z řetězu.
Jeho film Viděl jsem ďábla staví proti sobě dva protivníky na život a na smrt. Sériový vrah Kyung-chul rozřeže na kousky svou další oběť, což by nebylo pro něj až tak moc zlé, kdyby to nebyla žena mladého, energického agenta tajné služby. Čerstvý vdovec Kim Soo-hyeon hodlá truchlit později. V práci si bere jen dva týdny volna a vydává se na lov.
Místy až hororový thriller ze začátku atmosférou připomíná nepřekonatelné Mlčení jehňátek kdy sledujeme na jednom konci vyšinutého vraha a na druhém policistu rozjíždějícího pátrání. Do nosních dírek se nám dostane pach krve s příslibem mnohem větší dávky. Což je nám dopřáno protože narozdíl od detektivních jehňátek náš vdovec na to nejde s dedukcí ale pěstí a nožem. Jeho cíl není vraha odhalit ale desetitisíckrát víc mu ublížit. Osudy vraha a oběti jsou propleteny spolu a kolem nich vře kotel krve, masa a mrtvol. Režisér Ji-un Kim se nerozpakuje zobrazit násilí do posledních detailů a v pořádném tempu. Tohle není snímek, který američané obšlehnou jak mají ve zvyku. Místy až ohavné násilí je v celkovém kontextu filmu tak pochopitelné že i něžnější divák neodvrhne zrak a zůstane přikován v křesle. Jak příběh postupuje dopředu tak mstitel přidává na obrátkách a když si uvědomí že zašel příliš daleko je už pro něj pozdě. Cesta zpět je zavřená a musí dokonat dílo zkázy.
Se stopáží 141 minut film na několika místech malilinko může působit rozvláčně avšak tyto momenty jsou hbitě nahrazeny akcí. Ji-un Kim právě včas hodí do hry nové elementy v podobě nových bizarních postav či nějaké té povedené vraždy. Každá taková postava včetně hlavních je jakoby na míru ušita hercům. A narozdíl od amerických superstar kdy to filmu až někdy vyloženě vadí, tady se setkáváme s tvářemi pro našince logicky nepříliš okoukanými. Tyto dvě kombinace dohromady jsou velké plus a dotvářejí tak dojem autentičnosti, která je tak klíčová u takovýchto žánrových snímků.
I přes notnou dávku dramatu, násilí a nějakého toho filozofování nezapomněl Ji-un Kim na černý humor. Ten není vyvoláván uměle a samoúčelně nýbrž se sám vyplavuje z absurdních situací, které jsou přirozené když jste vyšinutý sériový vrah.
Jak bylo zmíněno občas to trošičku zadrhne nebo se objeví nějaká ta nelogičnost ale pořád je to podívaná, která stojí zato. Nasvědčuje tomu i fakt, že film posbíral hromadu nominací a cen.
8/10
Labyrint lží (Body of Lies, 2008)
Válka, kterou vedou američané na blízkém východě je stále aktuální a tento novodobý Nam* je i nadále vděčným střelivem pro režiséry akčních filmů. Téma střetu západní a východní kultury využil Ridley Scott již v historickém snímku Království nebeské v roce 2005. O tři roky později a po dvou povedených filmech se na blízký východ opět vrátil ve špionážním dramatu Labyrint lží.
Děj filmu poskočil z dob křižáckých výprav do horké současnosti kdy pohanské psy nahradili islámští teroristé a evropské rytíře američtí špióni. Tajný agent CIA Roger Ferris (Leonardo DiCaprio) se pohybuje po poušti jako doma a jeho dalším úkolem je dopadnout vůdce teroristů, který rozsévá smrt pomocí bombových útoků po celém světě. Jeho nadřízený Ed Hoffman (Russel Crowe) ho doslova online po telefonu prohání, z pohodlí své pohovky v Americe, po Iráku, Jordánu a Dubaji. Tito dva američané, kteří válku vedou každý po svém dostávají navíc jako další protiváhu šéfa jordánské tajné služby Haniho (Mark Strong). Ferris se tak pohybuje mezi velkými žraloky, kteří rozjíždějí paralelně další a další akce jak si pomoci. A i když on je „pouze“ pěšák, pořád se může spoléhat na své vyjímečné schopnosti a bystrý rozum. Děj akčně spěchá dopředu a i když název slibuje bůhví jaké zvraty nic moc takového se neděje. Menší překvapení se stane až ke konci kdy se do hry dostane i trochu romantiky.
DiCaprio nadále potvrzuje, že roste ve skvělého dospělého herce a žádné stigma potopené lodi se ho nedrží. Crowe sice nedostal tolik prostoru jako DiCaprio ale snažil se osobně pro roli udělat hodně. Kvůli filmu neuvěřitelně přibral, bohužel nijak zvlášť ve Labyrintu nevyniká. O to více je však zajímavější jordánský šéf Mark Strong, kterému napomáhá jeho role tajemného a mocného hráče ve filmu.
Ridleyho filmy jsou známy svým osobitým a přitažlivým vizuálním stylem a Labyrint lží není vyjímkou. Jelikož jde o špiónskou akci využívá režisér často efektní záběry z výškových letadel s neuvěřitelným zoomem. Co je však nejvíce markantní na filmu je i barevné rozdělení dvou světů. Když se kamera pohybuje v americe při sledování Crowa je svět podáván v modrošedých barvách s deštěm. Naopak blízký východ je ukazován jako třpytící se zlatá a horká oblast. Tyto dva kontrasty nejenže vystihují přírodní podmínky a naturel lidí ale i způsob myšlení a to jak tyto dva světy spolu bojují. Na jedné straně byrokratická a hi-tech technologiemi nabitá ale trochu uniformní západní kultura, na druhé arabský svět, skládající se z ulic plných života a domorodých nepřátel, kteří se musí místo mobilů a počítačů spoléhat na osobní předávání informací. Nevím jestli Ridley opisoval ale něco podobného už nám nabídl výtečný Traffic. Kamera tak podobným stylem rozdělovala život amerického politika a mexických detektivů z ulice.
Na závěr jedna perlička, film se měl mimo jiné natáčet i v Dubaji avšak místní autority to kvůli politickému obsahu zakázaly. Maroko už takový problém nemělo.
Labyrint lží ani zdaleka nepatří mezi Scottovy majstrštyky jako byli Blade Runner nebo Vetřelci. Dokonce i trošku zaostává za jeho skvělými filmy jako byli Černý jestřáb sestřelen nebo Americký gangster. Ale i tak nadále patří mezi ty lepší akční thrillery s pěknou vizuální stránkou a dynamickou akcí.
7,5/10
NOVINKY:
Jim Jarmusch se chystá zfilmovat vlastní scénář který sám nazval krypto-upírskou love story. Natáčet se bude začátkem příštího roku a mimo jiné herce si Jim namlouvá Tildu Swinton či Johna Hurta.
Producent Ed Pressman se na festivalu v Cannes domluvil s režisérem Philipem Noycem, že natočí remake klasiky Bloodsport. Někomu není nic svaté.
Jakoby remaků nebylo málo. V MGM se rozhodli znovu natočit horror Carrie. A já se společně s autorem předlohy Stephenem Kingem ptám "Proč ?".
PLAKÁTY:
TRAILERY:
No comments:
Post a Comment