Filmový týdeník 17 - recenze: Soul Kitchen (2009), Vyrobeno v Dagenhamu (2010)

Vítej milý čtenáři a milá čtenářko v prvním prázdninovém díle Filmového týdeníku. Nepodlehl jsem svodům letní dovolené někde v krásném Řecku ale poctivě přináším další kousek z nekonečného a rozmanitého filmového dortu. Tentokrát dvě evropské komedie, jedna echt komedie z echt Německa a jedna komedie v roušce z vážné věci přímo ze stávkující Anglie.





Soul Kitchen (2009)

Kolem filmu Soul Kitchen jsem chodil dlouho, nevím proč ale název filmu mi evokoval horror druhé kategorie. Není tomu tak, jedná se o německou komedii, která na festivalu v Benátkách získala zvláštní cenu. A proto jsem zmáčkl play.
Režisér filmu Fatih Akin nám dává nahlédnout do největšího přístavu současného Německa Hamburku, kde se jednomu mladému řekovi hroutí svět. Zinos Kazantsakis je majitel alternativní restaurace na periferii, která moc nenese, jeho milá odjíždí na velmi dlouho do Číny, z vězení se k němu vrací bratr, který je spíš na obtíž a Zinosovi ještě rupnou záda. Proto najímá extravagantního profi kuchaře, který mu svým nadpozemským uměním vyžene zbytek štamgastů zvyklých na fritované rybí prsty.
Zinosova cesta těžkým životním obdobím je podána formou lehké komedie, která je vystavěna z velké části na jednoduše vtipných situacích, ty jsou naštěstí prošpikovány slušnou hromadou sympatických postav. Nečekejte hurónské návaly smíchu či vypointované zapletence ale rozhodně se budete pochechtávat od začátku až do konce a prominete i pár vyloženě levných vtipů. Na Soul Kitchen je velmi vidět, že je to evropský film a moc mu to pomáhá. Scénář, který vznikl na základě vlastní scénáristovy zkušenosti, si sem tam pomáhá rozličnými berličkami v ději ale protože si film na nic nehraje tak to diváka po krátké době přestane rušit a zvykne si na tempo filmu.
Film nad vodou drží také výborné herecké výkony. Když pomineme dobře zahranou hlavní roli, kterou ztvárnil Adam Bousdoukos, dostaneme se k poněkud zajímavější a živější postavě a to je jeho bratr Illias v podání slavnějšího hereckého kolegy Moritze Bleibtreu. Jeho trošku přitroublý bratr zlodějíček vždycky zakročí včas když se film začne pomaličku natahovat a nakopne ho novým směrem. Rozhodně na něj budete s úsměvem vzpomínat více než na hlavního hrdinu.
Jen tak mimochodem Adam Bousdoukos je onen zmiňovaný scénárista a Moritz Bleibtreu, který hraje vyloženého řeka je původem němec. Jeho vizáž ho ale předurčuje k rolím všemožných auslanderů.
Fatih Akin natočil hromadu hodně lepších filmů ale ani tenhle menší kousek není k zahození a pokud se chcete pobavit aniž byste moc zapojovali mozek je tohle správná volba. Přátelé multikulti a svobodného života nechť si připočtou nějaký bodík navrch.

7,5

Vyrobeno v Dagenhamu (Made in Dagenham; 2010)

V loňském roce na nás vychrlil britský režisér Nigel Cole retro komedii z šedesátých let Vyrobeno v Dagenhamu. Jak se Nigel, který má na kontě relativně ucházející huličskou komedii Bílá vdova a pár průměrných snímků , vypořádal s tímto žánrem ? Nebudu chodit okolo horké kaše a řeknu to hned na začátku, ujde to. Není to žádné terno ale dá se na to dívat, film má dokonce i pár velmi slušných momentů. Co ho ale stahuje do roviny průměrnosti je hromada klišé, která jsou nastraženy jako miny v minovém poli a scénář se jimi snaží prokličkovat králičím během. Ostatně jak jinak by to mělo být když si za námět vezmete skutečnou historickou událost při níž skupinka šiček jednoho z největších výrobců automobilů, firmy Ford, postaví hlavu, začnou stávkovat a požadují stejně vysokou mzdu jako mužští zaměstnanci.
Celým filmem nás za ručičku provede žena z davu Rita O´grady, která nemá skutečnou předlohu ale je odrazem několika žen, které nebývalou stávku měly na svědomí. Zahrála si ji Sally Hawkins a role ji šla pěkně od ruky jako nové potahy pro Mustanga. Jejím nejistým krůčkům v začátcích nerovného konfliktu dodává sílu a stabilitu výtečný Bob Hoskins coby odborový rádce Albert Passingham. Jeho postava nejenže popostrkuje ze startu děj a hlavní hrdinku ale dává filmu i příjemně vtipnou atmosféru. Ta se bohužel vytrácí úměrně tomu jak se Bob čím dál víc straní děje a prim přebírají Ritiny problémy jak v práci tak v rodinném kruhu. To už pak nastupuje pravé drama i s již zmiňovanýma klišovitýma šablonama. Jedna za všechny, muž ženě drží palce, muže začne žrát že se ženě daří, muž se ženou mají konflikt, muž je osvícen a omlouvá se ženě, žena s mužem odjíždí společně na motorce vstříc lepším zítřkům.
Nemalé plus na kvalitách filmu má ale kostymérka a vizážistka, které se opravdu vyřádily a nabízí nám krásnou přehlídku dobového oblečení a účesů, včetně festovních drnů na hlavách dam. To vše podtrhuje stylový soundtrack, který šahá, jak jinak než do archívu rockenrollových šlágrů.
Film má na začátku velmi silný potenciál ale v poločase už ztrácí tah na branku a ke konci už je to jen přehlídka hereckého umu bez silné motivace. Hodnotím jako lepší průměr a emancipované ženy, odboráři a komunisti ať si přičtou nějaký ten bodík k dobru.

6,5

PLAKÁTY:



TRAILERY:





Pokud vás štve nadřízený možná vám pomůže shlédnout komedii Horrible Bosses, která půjde do kin v červenci.



Na konci roku zachrání Tomík opět rovnováhu světových velmocí v Mission: Impossible Ghost Protocol



Studio Ghibli nás opět zve do své říše jedinečné fantazie. Tentokrát se podíváme mezi pidilidi ve filmu Arrietty.