Pohřbený (Buried; 2010)
Jeden herec a prostor velikosti rakve. Tohle vše a nic více uvidíte v koprodukčním dramatu Pohřbený, na kterém se podílela Francie, Španělsko a Spojené státy.
Než jsem usedl v křesle tak už jsem zhruba věděl o čem film bude a měl trochu obavy jestli se nebudu nudit při devadesáti minutách ve kterých budu hledět nonstop do rakve. Nenudil jsem se. Úvodní titulky začly pěkně zostra hudbou podobnou americkým akčním filmům z osmdesátých let. Chvilku jsem si říkal že jestli jsem nepusitl nějaký remake Predator. Na začátku byla tma a pak Paul Conroy zapálil Zippo. A zjistil že je zaživa pohřben v malé rakvi pod zemí. V ten moment jsem se okamžitě vžil do jeho situace a začal přemýšlet co bych asi dělal. Paniku, střídá vztek, strach a tak dokola. Film by mohl po pár minutách skončit kdyby Paulovi nezačal zvonit u nohou mobil a nedozvěděl se od neznámého iráčana že za pět miliónů peněz ho vykope ven. Americký řidič kamiónu v Iráku rychle začíná uvažovat komu volat a zkouší zpaměti volat různá čísla. Děj tak svižně ubíhá a když se konečně dovolá pomoci nabírá až akčních roměrů. I když vše sledujeme pouze přes rozhovory mobilním telefonem uvědomujeme si že někde mimo probíha rychlá záchranná akce.
Režii si střihl Rodrigo Cortés, který se v minulosti věnoval spíše kraťasům. Možná proto se i film natáčel pouhých sedmnáct dní. Což je ale stále o sedm více než Telefonní budka, která pracuje s podobnýma proprietami. Rodrigo se také nechal slyšet že při práci se nechal inspirovat filmy Alfréda Hitchcoka. I když pracuje s napětím trochu jinak než velmistr je tato Paulova absurdní situace podána velmi slušně a během devadesátipěti minut se rozhodně nebudete nudit. Dokonce odpustíte i několik nelogických maličkostí, kterých si nejde všimnout.
Hodinu a půl koukat do temnoty rakve musel být pěkný oříšek pro kameramana. Eduard Grau se s tím popral ale nadmíru dobře. Co nejvíce využil několik málo světelných zdrojů, které mu scénář dovolil. O nasvícení se mu tak postaral zapalovač, telefon, baterka nebo chemické světlo.
Film nemusí být epický příběh s megaloidní výpravou aby nás pobavil a zaujal. A to se Pohřbenému povedlo aneb jak říká jedno staré české pořekadlo I s malým kašpárkem se dá hrát velké divadlo. Dávám něco mezi třema a čtyřma hvězdama.
Samuraj - Musaši Mijamoto (Miyamoto Musashi; 1954)
Dnešní doba díky digitálním trikům nahrává velkolepým výpravným filmům, kdy kouzelným proutkem (počítačem) stvoříte v okamžiku početné armády a úchvatné scenérie. Bez toho se museli obejít filmaři v padesátých letech a to dokonce i japonci. Režisér Hiroshi Inagaki se tak pomocí poctivé řemeslné práce pustil do filmové adaptace slavného románu Musashi od Eijiho Yoshikawy a v roce 1954 nás obohatil velkolepým barevným filmem Samurai I: Musashi Miyamoto. Je to první díl trilogie o jednom z nejslavnějších samurajů země vycházejícího slunce.
Děj začíná roku 1600 kdy se Japonsko zmítá v občanských válkách. Mladý Takezo opouští se svým kamarádem svou rodnou vísku a připojuje se do historicky známé bitvy u Sekigahary. Takezo je sirotek, kterému chyběla pevná ruka v dospívání, to ale vynahrazuje svou odvahou a pevným odhodláním stát se velkým samurajem. Po prohrané bitvě se stává psancem, kterému rozumí pouze mnich z jeho vesnice. Ten se mu pokouší naroubovat do hlavy aspoň nějaký řád.
Film se rozbíhá relativně pomalu a velkou část prvního dílu eposu o slavném samuraji tvoří jeho nahánění po okolních kopcích a lesích. Což na jednu stranu nevadí protože si tak můžeme prohlížet nádherné scenérie japonské přírody. Čím více se blížíme ke konci začínáme Takezovi více a více rozumět a děj se tak stává hloubější a smysluplnější. Tím pádem i zajímavějším.
V podstatě standartem jsou v japonských historických filmech pěkné dobové kostýmy. Samurai toho není výjimkou a je opravdu na co koukat. Ve filmu jsou desítky lidí, od vesničanů, přes vojáky až po zámožné autority a jejich kostýmy jsou vyrobeny do nejmenších detailů.
Co se některým hercům nevyhlo bylo jejich až místy divadelní přehrávání svých rolí. To ale patří jaksi ke koloritu japonského filmu a jejich nátury. Navíc k tomu musíme připočíst, že film vznikal v padesátých letech minulého století takže mu to můžeme odpustit. Ale hlavní roli Takeza , který si později osvojí své samurajské jméno Musashi Miyamoto, zahrál skvěle Toshiro Mifune. Jeho sveřepý a trochu zamračený pohled dodává psanci a urputnému bojovníkovi přesně to čeho je třeba.
I když filmu chybí trošku více psychologického rozboru hlavní postavy a rozjezd je pomalejší tak je to pořád skvělé historické drama se skvělým Toshirem Mifunem. Spolu s ostatnímy dvěma díly tvoří kompaktní celek a je to dobrý tip na dlouhý zimní večer pro ty kdo mají rádi japonskou kulturu a trochu historie.
NOVINKY:
Produkce Bad Robot od J.J.Abramse (Fringe) pracuje na projektu Zanbato. V něm figurují roboti s meči, japonská historie a robotika.
Pride and Prejudice and Zombies má potvrzeného režiséra, bude to Craig Gillespie. Tento mix komedie a horroru bude stylizován do prostředí Ospalé díry Tima Burtona.
Warner Bros. chystají adaptaci komiksové knihy Rex Mundi. Komiks je zasazen do alternativního světa kde protestanští reformátoři jsou poraženi katolickou církví a ve světě funguje magie. Příběh popisuje patologovo vyšetřování vraždy kněze, které vede k hledání Svatého Grálu.
PLAKÁTY:
TRAILERY:
No comments:
Post a Comment